Chytří (ne)počtáři – nadaní s dyskalkulií

---

Jsem studentkou navazujícího magisterského oboru psychologie. Bakalářskou práci jsem psala na téma „Příběhy dvojí výjimečnosti – kvalitativní studie vývoje nadaných studentů s poruchou učení“ (2015). Tzv. dvojí výjimečnost představuje souběh nadání a handicapu, já se zaměřila konkrétně na intelektové nadání (nejčastěji chápáno jako IQ vyšší než 130) v kombinaci se specifickými poruchami učení (dále jen SPU), k nimž patří dyslexie, dysgrafie, dysortografie a dyskalkulie.

Dvojí výjimečnost

Dvojí výjimečností se u nás nejvíce zabývá doc. PhDr. Šárka Portešová, Ph.D., a při psaní teoretické části práce jsem hodně vycházela z jejích publikací (2009, 2011). Obecně se však jedná o téma, jemuž u nás bylo doposud věnováno celkem málo pozornosti. Nadaní žáci a studenti s SPU často vůbec nebývají vzdělávacím systémem rozpoznáni, případně ne včas. Protože se jejich nadání i handicap vzájemně překrývají a maskují, mívají na školách víceméně průměrný prospěch. Kvůli SPU výrazně nevynikají a současně díky nadání ani příliš nezaostávají za ostatními spolužáky. Portešová popsala typické silnější i slabší stránky nadaných žáků s dyslexií, kteří přes své obtíže ve čtení a psaní, ale také v oblasti pozornosti či paměti (především mechanické a sluchové) mívají výborné logické a analytické schopnosti, paměť (vizuální) a bývají velmi tvořiví.

Souběh nadání a dyskalkulie

V české literatuře mi chyběl popis souběhu intelektového nadání a dyskalkulie. Našla jsem sice zmínky o žácích, u nichž se vyskytuje, nijak ale nevysvětlovaly, jak se projevuje ve škole či jinde.

V té době jsem již hledala respondenty pro praktickou část práce, abych alespoň na nich zjistila, jak by mohla dyskalkulie u vysoce inteligentních žáků vypadat. Uvědomila jsem si, že pokud by se mi to podařilo, byla bych v naší zemi možná první. Obeslala jsem tedy školy spolupracující s Mensou ČR a zájmové kroužky pro nadané. Odpovědi, jež se mi vrátily, však byly negativní. Nikde v té době takového žáka zrovna neměli, případně i zdůrazňovali, že u nadaných je matematika často velmi silnou stránkou a dyskalkulie se u nich příliš nevyskytuje. Někdo dokonce zpochybňoval samotnou existenci této poruchy.

V zahraničních zdrojích jsem našla zmínky o studentech, kteří mají i přes své vysoké IQ výrazné problémy s matematikou, zatímco ostatní školní předměty jsou pro ně snadné. Bývají vynikajícími čtenáři, kreativními spisovateli a celkově se rychle učí (Newman in Hoagies' Gifted Education Page, 2015). Mohou mít také výjimečnou schopnost rychle si organizovat myšlenky, přemýšlet do hloubky, mít výjimečné vyjadřovací schopnosti atd. (Himelrigh, 2015).

Měla jsem již rozpracovanou kazuistiku desetileté dívky, která měla podle pedagogicko-psychologické poradny IQ vyšší než 150 a také všechny čtyři nejčastěji uváděné poruchy učení včetně dyskalkulie. Protože i dyslexie může působit obtíže v matematice (např. z důvodu deficitů v oblasti pracovní paměti) a některé příznaky jsou typické pro více SPU zároveň, napadlo mě, zda jí byla dyskalkulie diagnostikována správně. Uvedu jednoduchý příklad: Jako jeden ze znaků dyskalkulie se uvádí např. obracení číslic při psaní, podobně jako děti s dyslexií obracejí písmena. Jenomže některé děti, které obracejí písmena, obracejí také čísla, nejedná se tedy o tutéž poruchu?

Zeptala jsem se proto její matky, co dívce činí největší obtíže v matematice, a ona odpověděla: „V matematice je největší problém v tom, že si pod číslem nic konkrétního nepředstaví, takže třeba už jen odhady možných výsledků je problém. Pořád ještě tápe v malé násobilce, i když na tom pořád pracujeme, ale kupodivu se zdá, že jí docela jdou zlomky.“ Na základě jejích obtíží v číselných představách jsem usoudila, že skutečně pravděpodobně půjde o projev dyskalkulie. Měla jsem tak v souboru první respondentku s touto poruchou, která je i přes své obtíže v matematice i jazycích velmi kreativní (jeví velký zájem o výtvarné činnosti, začíná se zabývat tvůrčím psaním a zkouší i vytvářet vlastní deskové hry) a také s mimořádnou sociální inteligencí a zájmem o přírodu.

Přesto jsem se snažila hledat další respondenty, abych mohla v práci uvést více případů. Nejlépe někoho, kdo by měl diagnostikovanou pouze dyskalkulii a nikoliv žádnou z dalších SPU. Chtěla jsem vidět rozpor čistě mezi intelektovým potenciálem takového jedince a jeho výsledky ve škole (především v matematice).

Později jsem obdržela zprávu od jednoho z mých známých, v níž se zmiňoval, že zřejmě našel dvakrát výjimečného dyskalkulika. Dále v ní stálo: „Ale bohužel o tom rozhodně nechce s kýmkoliv mluvit, natož se podílet na nějakém výzkumu. Je to jeden PhD z (…), fakt chytrý člověk, nikdy bych do něj neřek, že nedokáže spočítat ani nejzákladnější příklady a celé své studium prošel tak, že se veškerou matiku učil nazpaměť jako básničku, když si ji převedl na slova. A ví to o něm jen strašně málo lidí, protože to tají hodně důsledně.

Tak si říkám, jestli se náhodou v akademické sféře takových lidí nepohybuje mnohem víc, než si myslíme...“ Název oboru ani univerzity jsem raději neuvedla, jedná se však o přírodovědný obor. Tyto informace nestačily na vypracování kazuistiky, i tak mi však připadaly zajímavé, zvláště když zmiňují možnost kompenzace, proto jsem tuto zprávu uvedla také ve své práci.

Kazuistika

Nakonec se mi podařilo sehnat alespoň jednu respondentku, která kromě dyskalkulie žádnou další SPU neměla. Jednalo se o studentku, která v IQ testu (Amthauerův test I-S-T) dosáhla pásma nadprůměru i přesto, že jí celkový skór snižoval výsledek v matematickém subtestu. Protože ve verbální i figurální části dosáhla velmi nadprůměrných výsledků, dá se předpokládat, že minimálně v těchto oblastech je schopna uvažovat logicky na dost vysoké úrovni. Studuje jeden z oborů, o které jeví uchazeči největší zájem. Dyskalkulie jí byla diagnostikována až na vysoké škole.

Na gymnáziu se projevilo její jazykové nadání a dostalo se jí tam velké podpory ze strany učitelů. Z iniciativy učitelky anglického jazyka se přihlásila na anglickou olympiádu, zatímco jak řekla: „Češtináři četli moje slohy před třídou, to je docela příjemný. Mě celkem baví psát, takže jsem s tím neměla problém. Mám dobrou fantazii.“ Na otázku, jaký měla prospěch, odpověděla: „Hodně vtipnej. Jsem měla třeba samý jedničky a čtyřku nebo pětku z matiky. Vlastně dvojku z dějepisu, protože tam po nás chtěli letopočty.“

Mezi její obtíže patří matematické pojmy, vztahy, postupy, slovní úlohy (kde nechápala, co se po ní chce), prohazování čísel (záměna 2 a 5, 6 a 9), a to i přesto, že s prohazováním písmen problémy neměla. Nemusí se však jednat pouze o početní operace a letopočty v dějepise, ale i o jednodušší časové údaje. „Jsou to takový základní věci, prohazuješ čísla, nechápeš vztahy mezi čísly, nechápeš matematický pojmy, nechápeš nějaký postupy, spousta dalšího. Pleteš si třeba časy. Já buď někam chodím o hodinu dřív, nebo o hodinu pozdějc, protože si prostě pletu časový údaje. Pletu si větší a menší doteď. Jakoby vůbec nedokážu určit, co je větší a menší, jako takový ty zobáčky.“

Protože se u ní na poruchu učení přišlo pozdě, setkávala se s velkým nepochopením ze strany učitelů matematiky. Říká: „Bylo mi na tý základce a na tom gymplu hodně nepříjemný, že učitelé se mi vysmívali. Ztrapňovali mě, označovali mě za feťáka, jedna mi dokonce řekla, že se svými znalostmi neudělám ani učiliště, natož abych šla studovat gymnázium, když zjistila, kam jsem si dala přihlášku na střední školu. No a třeba brali moje písemky a ukazovali před celou třídou i vedlejšíma třídama. To je ta (jméno studentky), ta je úplně hloupá, úplně vylízaná.“

I v tomto případě mě zajímalo, zda se studentce podařilo svůj handicap nějakým způsobem kompenzovat. Kromě toho, že docházela na doučování, je její výhodou dobrá fotografická či vizuální paměť a popsala mi ji takto: „To fungovalo tak, na tom gymplu hlavně, že jsme byly dvě třídy a ta jedna měla hodinu před námi. A když se psala písemka, tak oni nám dali zadání tý písemky a spolužačka, která byla geniální na matiku, tak to během tří minut spočítala a já jsem měla další tři minuty, než přišla učitelka, na to, abych se to naučila. Tak jsem se to naučila nazpaměť a pak jsem psala zpaměti. Vůbec nevím, co jsem tam psala, ale prostě jsem si jenom četla v hlavě ty čísla, který jsem se naučila za tu přestávku.“

Celkově se považuje za snaživou a ambiciózní. Nyní se věnuje oboru, s nímž je spokojená. Do budoucna uvažuje také o postgraduálním studiu, zajímá se i o vědu.

Závěr

Na základě informací, jaké se mi podařilo získat, se zdá, že se mezi námi skutečně objevují studenti, kteří mohou mít navzdory vysoké inteligenci i velké snaze naučit se pracovat s čísly problémy i s jednoduššími výpočty, číselnými představami nebo i potíže s časovými údaji. Přesto se mohou ve všech ostatních oblastech projevovat jako inteligentní, tvořiví, mít dobré nápady a mít úspěchy např. i jako vědečtí pracovníci. Přesto není lehké je vyhledat, snáze jsem získala kontakt na nadané studenty s ostatními SPU nebo ADHD.

Ve své bakalářské práci jsem se tedy pokusila alespoň nějak nastínit, jak může vypadat souběh nadprůměrné inteligence a dyskalkulie. Přesto je mi jasné, že má práce svá omezení a toto téma ještě není ani zdaleka vyčerpané. Uvažuji tedy o tom, že se mu budu věnovat i v budoucnu, bude-li to v mých možnostech.

Seznam literatury

1. Himelright, A. Teaching Students who are Gifted and Learning Disabled in Math. [online]. [cit.2015-02-27]. Dostupné z www: http://lcps.k12.nm.us/wp-content/uploads/2013/02/Teaching-Students-who-are-Gifted-and-Learning-Disabled-in-Math.pdf
2. Newman in Hoagies' Gifted Education Page: Dyslexia, Dysgraphia and Dyscalculia [online]. [cit. 2015-02-23]. Dostupné z www: http://www.hoagiesgifted.org/dyslexia.htm
3. Portešová, Š. Rozumově nadané děti s dyslexií. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-990-3
4. Pražáková, K. Příběhy dvojí výjimečnosti – kvalitativní studie vývoje nadaných studentů s poruchou učení. Praha, 2015. Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Karlova v Praze, pedagogická fakulta, katedra psychologie

Související odkazy

• Články, informace => Dvojí výjimečnost

29.11.2015

Klíčová slova: dyskalkulie, dvojí výjimečnost

Zpět