Moje cesta za inkluzí do Severního Irska

Program návštěvy vznikal průběžně. Tři týdny před odjezdem proběhlo první setkání s ostatními účastníky studijního pobytu. Jeli jsme tři – učitel z mateřské školy v Praze, zástupce EDUcentra a já, učitelka z malé vesnické školky.

První den v Irsku nás školní autobus z Windmill I.P.S. odvezl do místního komunitního centra The Junction, kde proběhlo oficiální seznámení účastníků. Celou dobu nás doprovázela velmi milá a sympatická paní učitelka z Windmill, se kterou jsme byli již před odjezdem v kontaktu pře email. Na programu byl projekt STEP o potřebě pomoci nově příchozím z cizího prostředí. Dále nás seznámili s platformou eTwinning, která spojuje učitele z celé Evropy a před obědem se uskutečnil workshop, jehož účelem bylo postavit účastníky do role jak dětí cizinců, tak jejich rodičů. Formou malých „scének“ bylo poukázáno na problematiku odlišných zvyků mezi cizinci a místní komunitou, například odlišnými gesty. Odpoledne se s námi podělil ředitel školy o své zkušenosti s inkluzí dětí cizinců, poté naše paní učitelka představila své zkušenosti z mateřské školy Windmill a na závěr se uskutečnila přednáška s organizačními pokyny pro projektové manažery. Večer byl zakončen společenskou večeří.

Druhý den nás paní učitelka vzala do své mateřské školy ve Windmill, kde nás velmi srdečně přivítala paní ředitelka. Mohli jsme si prohlédnout prostory a nahlédnout do výuky dětí. Podívali jsme se do prvních dvou tříd školy, tedy obdoby české školky. V Severním Irsku začíná primární vzdělávání již 4. rokem věku dítěte. Výuka nejmladších dětí (4-6 let) je vedená skupinovou či individuální formou a podobá se té, která probíhá u nás ještě v mateřské škole. Děti zde tráví poměrně mnoho času venku i přes nepřízeň počasí. V mateřské škole si děti mohou vzít na sebe gumové oblečení a holínky. Venku mají různé stavebnice, pískoviště, skluzavku nebo kuchyňku. Po celé zahradě jsou prolézačky a překážky ze dřeva a pneumatik, po kterých děti mohou lézt dle libosti. Když mají hlad, je venku k dispozici krabičkové mléko, sušenky a pití. Děti si samy berou, na co mají chuť. Přesně vědí, co kam patří a uklízí po sobě. Nepřenášejí hračky z místa na místo, ale dodržují systém pracovních koutků. Stanovení určitého řádu vede ke spokojenosti dětí v této mateřské škole. I když si nejsem jista, zda je slovo „řád“ zcela na místě, protože děti se o spoustě věcí rozhodovaly samy.

Tato studijní návštěva je velkým přínosem pro mou další praxi, kdy budu mít možnost využít získané materiály a nástroje, pomocí kterých se myšlenka inkluze naplňovala (názorné obrázky denních potřeb dítěte ve školce, dotazník pro rodiče, informační brožura školy, mezinárodní spolupráce).

Dětem v mojí mateřské škole jsem popisovala zážitky z cest včetně ukázky fotografií z irské mateřské školy. Děti zaujalo rozdílné prostředí a snažily se svými nakreslenými obrázky ukázat svou školu dětem do Irska. 

Děti si všímaly rozdílů mezi naší a zahraniční školou. Přirozeně je zaujaly děti s odlišnými etnickými charakteristickými znaky, ale i odlišnosti v prostředí školky. Bylo to pro ně něco úplně jiného. Jídlo venku bez žádné organizace, pobíhání venku v gumových oblecích v pošmourném počasí. Chyběly jim věci, které jsou pro ně běžné a které by postrádaly: velká zahrada s trávou, dopravní hřiště pro motorky, prostor na hraní fotbalu, koberec na zemi, na který se mohou posadit. Vysvětlila jsem jim, že v každé zemi jsou mateřské školy odlišné a že by dětem odjinud mohly chybět prvky, které my nevyužíváme.

Myslím si, že čím dříve se naše děti setkají s dětmi z jiného kulturního prostředí, tím méně vnímají a budou vnímat odlišnosti. V podstatě se jedná o jakoukoli odlišnost. Pokud vezmeme v úvahu setkání s dětmi na vozíku, nebo mentálně znevýhodněné, či dětmi s brýlemi a rovnátky. V současné době jsou děti na tyto odlišnosti zvyklé a nepřekvapují je, na rozdíl od dětí z doby například před 20 lety.

V tomto školním roce nás ještě čeká tradiční rozloučení předškoláků s mateřskou školou prostřednictvím dramatizace české pohádky či dětského muzikálu. Vybrali jsme pohádku Lotrando a Zubejda od Zdeňka Svěráka, kde se děti formou prožitkového učení setkávají s odlišnostmi v jiných zemích. S dětmi zpíváme písničku: Ať jsi zdejší nebo z Korsiky, z Číny nebo velké Afriky, pojď si hrát, pojď si hrát, můžeš být můj dobrý kamarád... Do zpívání se v loňském roce zapojili i rodiče.

Myslím, že všechno potřebuje svůj čas, aby si děti na tyto skutečnosti zvykly. Úkolem pedagogů, je právě tyto odlišnosti „smazávat“ a učit děti žít v jednom prostředí dohromady ve vzájemné toleranci, podobně jako v navštívené irské škole.

Autorka: Hana Honková, učitelka v MŠ Velké Přítočno a spolupracovnice neziskové organizace EDUcentrum

Kontakt:

EDUcentrum, z.ú.

http://www.educentrum.eu

https://www.facebook.com/educentrum2011/

EDUcentrum je nezisková organizace, která podporuje netradiční formy vzdělávání a ověřuje nové metody a přístupy k rozvoji schopností, dovedností a talentu dětí, mládeže, ale i dospělých. Od roku 2011 se zabýváme přenosem inovací ze zahraničí a v současné době spolupracujeme s několika desítkami zahraničních organizací. Naší vizí je vytvářet příležitosti pro další vzdělávání napříč všemi věkovými i sociálními spektry a pomáhat lidem být aktivními tvůrci svého profesního i osobního života.

19.2.2018

Klíčová slova: inkluze, nadání, talent, zahraniční cesta, výměna zkušeností, Severní Irsko, ERAMUS+

Zpět