Příměstský tábor Brno (19.–23. 8. 2013)
Příměstský tábor je od pobytového v mnohém jiný. Večer neuleháme do postele v jednom pokoji s tím, že si budeme ještě povídat, a ráno se neprobouzíme s pohledem na ty, při jejichž slovech jsme večer usínali. To vše ale nezmenšuje zábavu, kterou spolu můžeme zažít. A kterou jsme rozhodně zažili.
Celý tábor začal přímo „hvězdným“ způsobem. Jakmile jsem vešla do tělocvičny základní školy na Křídlovické, kde se tábor konal, všimla jsem si Dany Havlové. Stála opodál s nějakou paní, která střídala mikrofon od jejích úst ke svým. Byla to reportérka Martina Pelcová z Českého rozhlasu (pozn. red.: viz reportáž Českého rozhlasu Pro nadané děti z okolí Brna připravila Mensa příměstský tábor).
První den po svačině jsme hráli společnou hru. Nebylo to o ničem jiném než o seznamování. Vymyšlen byl způsob à la toaletní papír, který probíhá tak, že si každý utrhne určité množství toaletního papíru, aniž by věděl, k čemu mu bude. Po kruhu pak každý musí říct tolik informací o sobě, kolik si utrhl jednotlivých čtverečků. Po této hře následovalo rozdělení do týmů, které byly tři – Vladanova Ohnivá kuřátka, Šárčina Prasátka a moji Anti-Vladani.
Druhá aktivita tohoto dne už byla v našich týmech. Jednalo se o hru s názvem „Lektvary“ a probíhala tak, že děti běhaly do prostoru zahrady pro ingredience, zatímco my starší jsme jim radili, co mají přinést. V polovině lektvaru jsme čtyřikrát organizovaně mrkli a na konci jsme skákali po jedné noze při vyřčení slov Hoppsicum universum. Potom jsme se už ale rozloučili a šli si každý domů.
Potkali jsme se zase dalšího dne ráno okolo půl deváté hodiny, kdy jsme zasedli k nějaké deskové hře a po skupinkách jsme si hráli, co jsme chtěli. Tady patří malá informační vsuvka, že zřejmě nejhranější hrou tohoto týdne byla Time's Up!, ve které hráči popisují osobnost na kartičce.
Není to ale tak, že bychom celý den jen lenošili u různých her. Po svačině jsme se zase vydali na zahradu, kde pro nás byla připravena hra s názvem „Žáby“. Jak tato hra probíhala? Po zahradě se hledaly žáby namalované na papírcích různých barev a ty se musely dát do ohrady ze sirek, které byly také poházeny všude okolo. Nemůžeme ovšem opomenout ani potravu. Každá žába musela mít tři fazole, aby se započítala do celkového hodnocení. Vítězi na plné čáře se stala Prasátka a asi o dvacet bodů za nimi byla na posledním místě Ohnivá kuřátka.
Třetí den začal rovnou společnou hrou, která byla ale individuální a vůbec nezáleželo na tom, z jakého týmu daná osoba pochází. Šlo o „Debatní turnaj“, kdy si každá dvojice vylosovala téma, např. kultura x sport, a každý z dvojice musel obhájit, proč je zrovna jeho věc lepší než věc toho druhého. Někteří argumentovali opravdu neuvěřitelně výborně a dokázali ostatní přesvědčit téměř o čemkoliv.
Právě v tuto dobu začínala výroba kartiček, které měly rozšířit hru Time's Up!, jejíž osobnosti se už stávaly ohranými. Dohromady jsme jich vyrobili čtyřicet. Můžeme na nich najít osmdesát různých osobností, včetně výrobce.
Odpoledne jsme šli na tzv. šifrovačku. Bylo docela těžké uhlídat všechny děti v týmu, které poskakovaly kolem silnic a přebíhaly přes přechod. Vřískaly a pištěly a stále mluvily jedno přes druhé. Nakonec jsme ale došli do cíle všichni a stejně tak i šifru ptakopysk se všem podařilo vyluštit.
Zábava čtvrtého dne začala opět na zahradě. Dostali jsme papír s dvaceti pěti čísly a každý za sebe chodil po prostoru a hledal kartičky s popisy různých pohádek nebo pohádkových postav. Mám živě v paměti popisek: Módní ikona pohádkového světa, která se obléká do jedné barvy. Byla tím míněna Červená Karkulka.
Odpoledne se zase hrála venkovní hra, tentokráte skupinová. Nevím, jaký má název nebo jak ji nazvat. Říkejme jí třeba: „Postříkej co nejvíc lidí z jiných týmů“. Na bílá trička jsme izolepou nalepili potravinářské barvivo, vyfasovali jsme injekční stříkačku a navzájem jsme po sobě stříkali vodu. Prasátkům se podařilo vypadnout nejdříve, Anti-Vladani a Ohnivá kuřátka skončili remízou. Byli jsme pěkně zmáčení a asi se nebudu mýlit, když napíšu, že se všichni dobře bavili.
Další den byl poslední. Pátek přišel tak rychle, že se to nedalo ani postřehnout. Z mého pohledu byl tento den snad nejzábavnější. Někteří si vyměnili svá jména a mluvili za toho druhého tak, jak by asi odpověděl ten, jehož jméno používali. Dokonce jsme vyměnili jména i dětem, které o tom ani nevěděly.
Ze společných her jsme hráli hru s netopýry. Po zahradě se rozmístili papíroví netopýři a my jsme je museli hledat a počítat. Započítávali jsme celkový počet, usměvavé netopýry a béžové netopýry. Nejmenší odchylka ale byla celých patnáct. Mnoho z nás nemohlo tyto savce dlouho najít a potom jen chodili po hřišti tam a zpět a jen jakoby náhodou na nějakého narazili.
Když přišlo odpoledne, hráli jsme různé hry a pak už byl konec. Rozdali jsme si nějaké drobnosti, nafotili se a museli se rozloučit.
Pokud bych měla soudit, klidně bych tábor ještě o týden prodloužila. Každý z nás si tam určitě našel nějakého kamaráda nebo kamarádku. Třeba se ale zase příští léto sejdeme, o rok starší, a všechny zážitky si budeme moci zopakovat.
Související odkazy
- Příměstské campy (odkaz do kalendáře)