Dvojí výjimečnost

Analýza vznikla jako součást Auditu vzdělávací politiky ČR za rok 2024.

Když si někteří rodiče představí nadané žáky, vybaví se jim dítě, které září ve všech oblastech života - od kterého lze očekávat, že bude mít ve škole samé jedničky, spoustu kamarádů a bude hvězdou ve sportu. Problém je, že tato představa není pravdivá. Ano, některé děti a dospělí vědí všechno a mají všechno, ale to je spíše výjimka než pravidlo. Pokud jde o studijní schopnosti, většina dětí, dokonce i těch velmi bystrých nebo hodně úspěšných, má soubor silných a slabých stránek. Všichni je máme.

Formativní hodnocení je termín, který se v českém školství stává čím dál populárnější. Pro řadu učitelů je i přes časté zmínky tento pedagogický přístup nicméně stále neznámou, řada naopak zjišťuje, že svým pojetím práce s chybou a zpětné vazby prvky formativního hodnocení již používají. Přístup formativního hodnocení využívají i vzdělávací programy v projektu Škola 4.0, včetně programů Kreativní řešení problémů pro nadané a talentované.

Environmentální vzdělávání – v době klimatických změn a otázek ohledně zelené ekonomiky a odpovědné spotřeby téma stále aktuálnější. Jak ale environmentální vzdělávání konkrétně uchopit? A jak do něj promítnout trendy digitalizace a automatizace? Jak učit sebe a případně i své žáky a studenty o ekologických tématech inovativním a moderním způsobem? A jak toto téma promítnout do vzdělávání nadaných a talentovaných žáků? Možnou odpověď na tyto otázky nabízí projekt DEEDU (Digital Environmental Education) podpořený programem Erasmus+, který v České republice realizuje nezisková organizace EDUcentrum.

Digitální technologie a environmentální výchova – dvě zdánlivě nesouvisející oblasti. Právě jejich propojením se zabývá projekt DEEDU (Digital Environmental Education), který v České republice realizuje nezisková mezinárodní organizace EDUcentrum. Hlavním cílem projektu je seznámit žáky základních a středních škol s některými ze současných environmentálních problémů zajímavým a neobvyklým způsobem využívajícím moderní technologie a poskytnout praktické vzdělávací nástroje podporující aktivní přístup ke svému okolí.

Dovolat používání mobilů ve škole, nastavovat s žáky jasná pravidla, nebo mobily preventivně zakázat úplně? A co používání digitálních technologií mimo školní prostředí? Je potřeba cíleně hlídat a omezovat čas, který děti stráví online? Najít odpovědi na tyto otázky se může zdát jako boj s větrnými mlýny. Jedno je ale jisté, digitální technologie se staly součástí našich životů a pro žáky jsou většinou už samozřejmostí.

Na tuto otázku hledá odpovědi mezinárodní projekt inEDU (neboli inclusive education) podpořený programem Erasmus+, který se zaměřuje na inovativní přístupy k inkluzi dětí s původem v jiném kulturním prostředí. Projekt je založený na vzájemné spolupráci mezi odborníky a učiteli z několika evropských zemí a míří jednak na učitele v mateřských školách, děti a jejich a rodiče, tak na odborníky v oblasti předškolního vzdělávání, legislativní systém a lokální, státní a evropskou úroveň celkově.

Identifikovat nadané dítě nemusí být vždy snadné. Nadaný žák obvykle není tzv. malým géniem, který by se nápadně lišil od ostatních. Naopak: ve většině oblastí se projevuje stejně nebo podobně jako jeho vrstevníci.

Úspěchy či neúspěchy v matematice často přisuzujeme schopnosti logicky uvažovat. U lidí s vysokou inteligencí pak často očekáváme vysokou úroveň matematických schopností. Pro spoustu lidí je asi obtížné představit si inteligentního člověka, kterému činí obtíže i jednoduché počty.

Výchova dětí, které jsou tak trochu „jiné“, přináší řadu úskalí. Ví o tom své i rodiče zvlášť nadaných dětí nebo dětí s výrazným, leč jednostranným talentem. Jak takové potomky vychovávat, se radili rodiče s odborníky na půdě Mensy ČR také letos na jaře. Workshop pro rodiče nadaných dětí, který pořádala vzdělávací společnost Mansio v.o.s., nastolil řadu témat.

Nikdy předtím mě nenapadlo, že člověk může být „postižený“ a nadaný zároveň – tedy že existuje něco, čemu se říká „dvojí výjimečnost“. Stephany Sanchezová Fisherová se dělí o zkušenosti s výchovou své dcery, která je v některých oblastech mimořádně nadaná, zatímco v jiných ohledech výrazně pokulhává za svými vrstevníky.

Tyto děti, které mají na jedné straně výjimečné schopnosti – nadání, ale trpí současně určitým handicapem, bývají v  anglické terminologii nejčastěji označovány jako „twice exceptional“. Společným rysem celé této skupiny dětí je, že bývá obtížné ji identifikovat. Handicap a nadání se často vzájemně kompenzují, maskují, a proto bývají tyto děti učiteli označovány většinou jako průměrné.

Příspěvek se věnuje výzkumné kategorii sledující vztahy nadaného dítěte a vrstevníků a také problematice tzv. dvojí výjimečnosti nadaných.

Autorka ve svém příspěvku uvádí charakteristiky mimořádně nadaných dětí s postižením. Věnuje se přístupu pedagogů k těmto žákům. Uvádí, že identifikace dvakrát výjimečných je velmi obtížná, pedagogové nejsou dostatečně vybaveni pro práci s těmito dětmi. Autorka charakterizuje odlišnosti dětí, které se ve třídě nudí a dětí s poruchami pozornosti.