Motivace, (sebe)vzdělávání a české školství

Jana Unruhová, Zuzana Kořínková

Jaké jsou cíle a motivace těch, kteří se pohybují v oboru vzdělávání? A je na českém školství něco, čeho bychom si měli cenit? Na konferenci Vzdělání pro budoucnost jsme se ptali několika přednášejících.


1. Jaká je vaše motivace ke vzdělávání dětí a jejich pedagogů?
2. Kolik času měsíčně vy osobně věnujete získávání nových informací z oboru vzdělávání?
3. Čeho si na současném českém školství vážíte?

Milan Hejný
H-mat, o.p.s.

  1. Radost dětí z intelektuálního i sociálního rozvoje.
  2. Těžko říct. Odhaduji to na 25 hodin.
  3. Že otevírá prostor pro alternativní edukační iniciativy.

Miroslav Dvořák
Microsoft, Microsoft Learning Consultant

  1. Vzdělávání považuji za jednu z nejdůležitějších lidských aktivit. Jen díky němu jsme schopni přenášet z generace na generaci všechny naše vědomosti, hodnoty a principy fungování naší společnosti. Vzdělávání nám umožňuje rozvíjet v člověku to nejkrásnější – jeho ducha. Cíleným působením jsme díky vzdělávání schopni kultivovat a rozvíjet nejen lidské znalosti a dovednosti, ale především osobnost člověka. Vždyť právě vzdělaný a osobnostně vyzrálý člověk, ve kterém byla zažehnuta jiskra zvědavosti a touha poznávat, je základem každé úspěšné společnosti.
  2. Nejméně pět hodin, možná více, příliš jsem to nikdy neměřil
  3. Na českém školství si nejvíce vážím náročné práce našich pedagogů. Je až s podivem, co všechno jsou učitelé s tak malými prostředky schopni ve školách uskutečnit. Vždyť ve srovnání zemí OECD jako země stále dáváme na vzdělávání velmi malou část našeho HDP, a přesto dosahuje v mezinárodních srovnáních dobrých výsledků.

Gabriela Klečková
Katedra anglického jazyka, Pedagogická fakulta ZČU v Plzni

  1. Vzdělávání je pro mě způsob kreativní práce. Baví mě vymýšlet učební proces tak, aby studenty anebo jejich pedagogy učení se těšilo.  Baví mě vytvářet prostředí, ve kterém je učení přirozené a zajímavé. Baví mě se spolu se studenty učit, vnímat svět z jejich pohledu, přicházet na nové. Baví mě nemonotónnost a dynamika učitelské profese.
  2. Informace z oboru vzdělávání získávám průběžně. Samozřejmě v čase problémů ve výuce nebo nových profesních výzev hledám nové poznatky intenzivněji. Nejsem schopna vyčíslit čas, ale sebevzdělávání považuji za jednu z hlavních náplní své práce. Dává mi impulsy a podněty pro moji práci.
  3. Vážím si učitelek a učitelů, kteří s chutí, nadšením a zájmem o své žáky působí ve školách, a zůstávají ve školství navzdory jeho dlouhodobé nekoncepčnosti, podfinancování a nezájmu politické veřejnosti o systematickou a kvalitní vzdělávací politiku v České republice.

Urza
Svoboda učení, z. s.

  1. Chci žít ve svobodné společnosti, kde jedni skrze stát nevnucují druhým, jak mají vychovávat a vzdělávat své děti. Státní školství pak představuje silný propagandistický nástroj, kvůli kterému máme pocit, že něco takového je normální a správné. Řešením je úplná odluka školství od státu, které chci dosáhnout.
  2. Desítky hodin.
  3. Toho zbytku svobody projevu a částečné názorové plurality, které v něm ještě zbyly.

Miroslav Staněk
PROFIMEDIA, s.r.o.

  1. Za prvé: baví mě to. Díky tomu, že propaguji badatelskou výuku přírodních věd s pomocí nových technologií, je mou hlavní pracovní náplní „hrát si“. Zároveň se z experimentů sám o přírodě pořád něco dovídám a jejich vymýšlením tak mohu neustále nad něčím „špekulovat“, což mne nevýslovně naplňuje. Navíc vnímám, že vedle její zábavnosti, je má práce také užitečná! Věřím totiž, že propagací STEM (a Polytechnické výchovy) svou troškou přispívám k obraně proti nekritickému (nad)užívání moderních technologií dnešními dětmi – digitálními domorodci. Hledám způsoby, jak zabránit digitální demenci budoucích generací, které se opravdu hrozím. (…)
  2. Popravdě nedokážu úplně přesně stanovit ostré hranice mezi tím, kdy se o vzdělávání vzdělávám jaksi „pracovně“ a kdy se v tom „šťourám jenom tak“. V této fázi mého života mne toto téma dost naplňuje. Odmala se učím rád (v podstatě všemu) a rád si nad věcmi filosofuji. 
  3. Učitelů. Těch, kteří jsou ve své práci skvělí a navzdory systému ještě nevyhořeli a svůj boj nevzdali. Jsou pro mne neuvěřitelnou inspirací a děkuji jim, že se od nich mohu denně učit. V této souvislosti mě hodně mrzí, (…) jakým způsobem je křivděno všem těm super učitelkám a učitelům, kteří svoji práci dělají dobře, milují své žáky i obor, ve kterém působí, a za to z jedné strany slyší, že v Lidlu by si mohli vydělat více, a z druhé strany se (i na této konferenci) dozvídají, že školství jako takové je pomalu přežitkem nebo nástrojem státní zvůle a mělo by se bezmála zrušit (či minimálně od státu odloučit). Podle mne by to chtělo více zviditelnit příklady dobré praxe a před skepsí dát občas prostor i naději a optimismu.

Jan Kršňák
lektor, zakladatel stránky digideti.cz

  1. Zabývám se především alternativním školstvím, neboť v něm nacházím zájem o věci, kterých se v dnešní společenské realitě zoufale nedostává. Ztratili jsme schopnost komunikovat z očí do očí, spolupracovat, živě se zajímat o události kolem nás. Chybí nám tvořivost, lehkost, radost, otevřenost, klid, postupně přicházíme o vlastní lidství. A to vše se v inovativních školách vyučuje, restauruje a oživuje. Lidé, kteří se v nich pohybují, se všemi silami snaží, aby se to, co z člověka dělá člověka, jeho emoce, jeho společenskost, jeho intelektuální kompetence, mohlo v dětech přirozeně rozvíjet a rozkvétat. (…)
  2. Vzhledem k tomu, že moje role v Institutu pro podporu inovativního vzdělávání spočívá v zabezpečování informačního obsahu našich komunikačních kanálů (stránky inovativnivzdelavani.cz, fb/ Institut, Alternativní školy, Intuitivní pedagogika, Jak se učí živě?) věnuji průzkumu světa vzdělávání několik hodin denně. Svět inovativních škol je velmi dynamický a neustále se v něm objevují nové informace a zkušenosti, které se snažíme sdílet s dalšími zájemci o svět inovativních škol. 
  3. I přes všechny, většinou velmi oprávněné, výhrady, které je možné k českému školství mít, je třeba neustále zmiňovat, že ve srovnání s mnoha jinými státy je velmi otevřené rozmanitým inovacím a alternativám. (…) Jejich ojedinělost je dána ani tak institucionálním rámcem (Školský zákon, RVP) jako lidským faktorem (resistence vůči inovacím ze strany zřizovatelů, učitelů a rodičů). Doufám, že situace bude příznivá i nadále a že orgány státní správy nebudou mít potřebu bránit se inovacím vycházejícím z aktuálních i budoucích společenských potřeb.  

Tomáš Blumenstein
Svět vzdělání a místopředseda Mensy ČR

  1. Původně jsem se k tomuto tématu dostal přes nadané děti, jejich identifikaci a další rozvoj. Ale postupně se do školství zanořuji více a více. A asi největší motivací potom je, když Vám přijdou poděkovat třeba účastníci konference anebo velmi často také rodiče, které máme v třídách Světa vzdělání, což se děje poslední dobou až překvapivě často a vždycky mne to nabudí k dalšímu úsilí.
  2. To se těžko vyčísluje a je to každý měsíc jiné. Každopádně systematicky navštěvuji konference a další vzdělávací akce zaměřené jak na školství, tak i na budoucnost průmyslu. Navštěvuji školy, které jsou v něčem progresivní a také sleduji související literaturu a odborné články. Snažím se to potom dávat dohromady a připravovat pro učitele, kteří leckdy na podobné věci nemají čas, ale chtěli by svoji práci změnit.
  3. Znám spousty a spousty dobrých učitelů a velmi si vážím především toho, když cítím, že mají „své“ děti rádi. Řada z nich cítí, že by měly naše školy leccos dělat jinak, ale často neví jak, anebo naráží na nepochopení kolegů i rodičů. Především těm se snažíme pomoci.

Související odkazy

4.3.2018


Zpět