Tábor Logické olympiády již posedmé

I když se to zdá jako včera, opravdu je to již více než šest let, co jsme se rozhodli poprvé zorganizovat tábor, který bude jiný než většina ostatních. Někteří nás odrazovali, že je to čiré bláznovství, pustit se střemhlav do akce, se kterou nemáme nikdo moc velké zkušenosti. Naše nadšení a odhodlání však byly tak velké, že jsme do toho šli.

Pavla Procházková
18.7.2015  —  29.7.2015
Chata Roubenka, Krkonoše

Až s odstupem času nám dochází, jaký risk to byl. Možná právě naše nadšení dělat něco, co má smysl, tak, jak si myslíme, že je to nejlepší, a samozřejmě velká dávka štěstí způsobily, že tábor Logické olympiády je rok od roku populárnější a plně obsazen už během podzimu.

Letos již posedmé jsme odjeli s bandou dětí do Krkonoš, tam, kde už ani lišky dobrou noc nedávají. Stejně jako v předchozích dvou letech jsme byli ubytováni v chatě Dianě, která je součástí horského hotelu Vltava. Je to místo kouzelné. Všude lesy a kopce, minimum lidí a skvělé zázemí.

A v čem se náš tábor liší od těch ostatních? Tábor je jen pro osmadvacet dětí. Často se nás rodiče ptají, proč jich nevezmeme více. Odpověď je jednoduchá, takto se všichni rychle poznají a přístup organizátorů může být mnohem osobnější než u velkých masových táborů. Dalším důležitým prvkem je, že program je až na pauzu na noční spánek a krátký odpolední klid nepřetržitý. Pořád se něco děje. Jak říkají děti – je to jedna velká jízda, ani se nenadějeme a je konec.

Dopolední program je věnován přednáškám a workshopům, při nichž se snažíme dětem předat vědomosti. Největší úspěch mají přednášky ve stylu „ve škole vám říkají, že to nejde, a my vám ukážeme, že za konkrétních podmínek to jde“. Už před obědem ale začínají hry, které pokračují po poledním klidu až do večera a několikrát za tábor i v noci. Většina her je postavena tak, aby bylo efektivnější se na chvíli zamyslet, jak nejlépe úlohu splnit, než zběsile běhat. Po celou dobu probíhají hned dvě celotáborové hry. Téměř veškerý program je zaměřen na spolupráci týmu a aktivní interakci mezi dětmi.

Děti k nám jezdívají opakovaně, a jak nám začaly pomalu stárnout a nebylo je již možné brát na tábor z důvodu velkého věkového rozpětí účastníků, přišel od nich nápad, nebo spíše prosba: Udělejte ještě jeden tábor pro nás starší. Ani nás nemusely příliš přemlouvat a vznikl tábor pro odrostlé táborníky, kteří si na společný týden a půl už natolik zvykli, že možnost, že by tábor nebyl, pro ně nepřipadá v úvahu.

Nyní tedy pořádáme tábory dva, které na sebe navazují, a my „orgové“ si místo dvou bereme tři týdny dovolené. Občas se nás okolí nevěřícně ptá, jestli nám to za to stojí – tři týdny zadarmo, s obrovskou zodpovědností – a my jim bez mrknutí oka odpovíme: Ano, stojí.

Související odkazy

30.7.2015


Zpět