Mensa Camp – deník účastníka

Přinášíme Vám několik postřehů účastníka jednoho typického letního campu.

Tomáš Nejezchleba (redakčně kráceno)
4.8.2018, 15:00  —  11.8.2018, 10:00
Hájenka Chaloupky, Mikulovice 145, 671 33 Mikulovice u Znojma

Den 1.

Po večeři nastala 1. týmová hra – KUFR. První část hry, popisování, byla vcelku lehká, ale druhá část, pantomima, už tak jednoduchá nebyla. Společně s Evženem jsme měli to „štěstí“, že jsme se dostali na místo předváděčů… Jak předvést vylodění v Normandii nebo takovou obřízku, nás skutečně nenapadlo…

Den 2.

Snídaně proběhla ve zvláštním stylu. Přes noc jsme totiž všichni oslepli. Zkráceně řečeno jsme se museli najíst s šátky přes oči. 

Den 3.

Dopoledne byl na programu POCHOD TRIFIDŮ. Jeden člověk viděl, ostatní z týmu ne a vidící je musel vést vyznačeným terénem. Po cestě jsme museli sebrat klacek dlouhý asi 1 metr a co nejvyšší kopřivu, kterou najdeme. A taky roztřídit hrách a fazoli do misek… na čas. Říkáte si brnkačka? Jenže tohle všechno museli dělat ti slepí!

Odpoledne následovaly dvě týmové aktivity. Jednou z nich byly VLAJKY. A u téhle hry jsem se příšerně ztrapnil… Cílem je dostat nepřátelskou vlajku ke svému stanovišti. Jednotlivá stanoviště byla od sebe vzdálena 500 metrů. Já, Evžen a Adam jsme se vydali na průzkum napříč hlubokým lesem a jednu nepřátelskou vlajku našli. Já se měl vrátit na naše stanoviště oznámit ostatním, kde je. A co myslíte, že se stalo? Ano, ztratil jsem se. A vrátil se až 10 minut po konci hry. No já se mohl hanbou propadnout. Všichni se však smáli a brali to s nadhledem. To mě uklidnilo.

Den 4.

Probuzení bylo velmi nevšední. „Byla vyhlášena bojovka! Co nejrychleji běžte k přehradě a ať je aspoň jeden člověk z týmu v plavkách!“ Nikdo nechápal, ale z kombinace plavek a přehrady už nám byla tak nějak jasné, o co asi půjde.

Měli jsme za úkol, co nejrychleji doplavat k pontonu a v co nejlepším čase odvázat pet láhev s nějakým, „tajemným“ papírkem (každý tým měl lahvičku svoji). Na břehu jsme se do ní chtěli podívat, ale bylo nám to přísně zakázáno. Náš čas měl ještě přijít.

Po poledním klidu jsme byli vyzváni k dobrodružné výpravě plné útesů, skal, kopců a nebezpečných překážek. Měli jsme za úkol najít 10 stanovišť se šiframi, šifry sesbírat a po cestě vyřešit. Cesta to nebyla jednoduchá, avšak šifry jsme měli všechny!

Finální sestavení šifer do jedné se konalo u přehrady. Ale něco nám pořád chybělo. A pak nám to došlo – flaštička z rána! Právě v ní byla závěrečná šifra.

Den 5.

Taková malá perlička, u které bych si nemohl odpustit ji do deníku nezařadit. Vedoucí Šimon se zamiloval. Zamiloval se do auta naší hlavní vedoucí Lucky. Mnozí si mohou říct, že je to jen auto, ale pro Šimona je BMW GRAN COUPÉ celoživotní sen. Když mu Lucka oznámila, že s ní může jet na nákup, byl tak šťastný, že div nepukl radostí.

Den 6.

Když se řekne koupání, lidé si představí plavání, lízání zmrzliny, házení si s míčem a opalování… V našem případě tomu tak nebylo. Měli jsme totiž koupání stylem „vojenského výcviku“ a to pod vedením generála Radima a generála brigádníka Strejčka. Po cestě jsme museli plnit různé úkoly. Jako například se za 10 sekund schovat tak, aby nás nebylo vidět, nebo klusat na čas. Když jsme dorazili k přehradě, došlo na vylodění v Normandii následované hromadným útokem na Péťu. Chudák Péťa byla celá od vody. Zpět domů jsme museli klusat a zpívat klasické vojenské popěvky.

Den 7.

Během dopoledního volna se stala zvláštní věc. Ubyl počet chlapců a přibyl počet dívek. Jak? Některé dívky se rozhodly chlapce namalovat. A pár z nich bylo namalováno skutečně tak excelentně, že vypadali, jako by byli dívkami už od narození.

Odpoledne bylo věnováno VODNÍ HŘE. Jde zde o to stříkat po sobě ledovou vodu, dokud nevyplýtváte všechnu, co máte v kýblu. 

A v noci byla diskotéka! Já si ji užil. Celou dobu jsem hrál ještě s dvěma kamarády šachy. Sice jsem pokaždé prohrál, ale nevadí. Hra je hra.

Den 8. -> poslední den

Tento den už byla na programu jen jedna věc. A to odjezd.  Kdybych měl tento tábor zhodnotit jednou větou, zněla by asi takto: Mensa tábory jsou tak úžasné, že mě nikdy bavit nepřestanou. Příští rok pojedu zase. Už teď se těším. Děkuji všem, kteří nám přichystali tak výborný program.

Související odkazy

Mensa Camp – deník účastníka (červenec 2018)
12.7.2018

Zpět