Mensa Camp – deník účastníka (17.–24. 8. 2019)

Přinášíme Vám několik postřehů jednoho z účastníků Mensa Campu, který se konal v srpnu 2019.

Tomáš Nejezchleba (redakčně kráceno)
17.8.2019, 15:00  —  24.8.2019, 10:00
Hájenka Chaloupky, Mikulovice 145, 671 33 Mikulovice u Znojma

Den 1

V 19:30 začal večerní program. Celý tábor byl svolán před hlavní budovu a odveden na vedlejší „louku“. Tam stál Vladan (jeden z vedoucích) opřený o obrovský meč, zahalený v baronském hávu (ve skutečnosti v županu a kožešině ze sekáče), což nám všem naznačilo téma našeho tábora – STŘEDOVĚK.

Následně jsme byli rozděleni do týmů, a to do růžových, fialových a oranžových. Mne zařadili k Vladanovi do růžových. Pro další aktivitu bylo nutné rozdělit se do čtyř podskupin – síly, kreativity, obratnosti a paměti. Já byl v paměti a společně s mou spoluhráčkou Soňou jsme si museli zapamatovat a co nejlépe popsat obrázek, který jsme 2 minuty pozorovali. Silní se snažili vystrčit protihráče z lana, po kterém se chodilo, obratní šermovali a kreativní měli co nejlépe obkreslit několik předmětů náhodně poskládaných v jakousi mozaiku.

Den 2

Dopolední program představovala individuální hra „Cesta tam a jenom tam“. Po celém areálu byla rozmístěna tři stanoviště a jedna obrovská mapa. Na stanovištích se různými aktivitami vydělávaly peníze, za které se pak pohybovalo po mapě. Kdo přišel jako první do cíle, vyhrál. Mimo jiné jsme též dostali zadáno vypracovat týmově projekt – nakreslit si svůj erb a napsat epos o našem rytíři.

Večer jsme dělali kvízy. Ze společenského chování, pohádek a leteckých pohledů, mezi které patřily například nedaleké Dukovany, nebo (nedaleké) Niagarské vodopády.

Den 3

Po snídani jsme šli na týmovou šifrovací výpravu. Po obědě byly individuální aktivity (INDI). Na výběr byly deskové hry, japonština a sportovní hry.

Večer jsme měli naplánovanou lukostřelbu. Já šel až jako poslední, tudíž se mi střílelo docela špatně, poněvadž už byla tma.

Tento den jsme měli také první noční hru. Všemi milovanou SVÍČKU. Hra spočívala v tom umístit co nejvíce papírků se svým jménem do kyblíčků hlídaných vedoucími, a to tak, aby nás nezpozorovali. Museli jsme se tedy plížit (jeden kluk se dokonce proplížil do mraveniště). Vedoucí sice věděli, že tam jsme, ale když se někdo hýbal moc rychle nebo nějak neomaleně, jednoduše na něj někdo z vedoucích posvítil, osvícený musel odevzdat papírek a zkusit to znova. Já jsem sice umístil jen 4 papírky, ale za to mě ani jednou nechytili.

Pondělí jsem si fakt užil.

Den 4

Po snídani se celý tábor dozvěděl dvě velice zajímavé věci. Že bude vyhlášen bobřík mlčení a také vzájemné svázání. Bobříka mlčení všichni znají, ale se vzájemným svázáním už je to zajímavější. Šlo o to, že dva dobrovolníci stejného pohlaví, ideálně ze stejného týmu, se nahlásili vedoucímu Hubertovi a ten jim svázal ruce dohromady (každému jednu) a tak museli chodit až do večeře. Museli spolu chodit na stejné aktivity, museli se snažit společně najíst a museli spolu taky chodit na toaletu. Zkrátka spolu strávit celý den. Já se rozhodl, že to podstoupím, a nechal jsem se svázat s kamarádem Alanem. Nechal jsem se zapsat i na bobříka.

Pak nastala dopolední hra. Hazardování. Ta spočívala v tom, vydělat co nejvíce peněz různými hazardními hrami. Kostkami, kartami apod. Během hry jsem vydělal dvě stě grošů a porušil bobříka. Na rozdíl ode mě Alan vydělal něco kolem tří tisíc a bobříka neporušil. Čemuž, i přestože jsme byli stále spolu, nerozumím.

Obědvání bylo překvapivě jednoduché, ačkoliv Alan byl docela naštvaný. Poděkoval totiž za jídlo, tedy porušil bobříka.

Na večerní program mne a Alana museli rozvázat, poněvadž nastala týmová aktivita a my nebyli ze stejného týmu. Každý tým si udělal koně, se kterým pak po dvojicích musel splnit několik aktivit. Na čas. A to slalom, provlečení švihadlem, střelbu na terč a kopnutí do balónu, jehož cílem bylo dát gól. Náš tým byl nejrychlejší.

Po skončení mne a Alana opět svázali a řekli, že abychom si to přerušení vykompenzovali, tak spolu budeme takhle spát. No nezbývalo nám nic jiného než jim vyhovět. Po večeři jsme se šli společně osprchovat, potom jsme si srazili postele dohromady a šli spát. Asi za půl hodiny za námi přišli Vladan, Bert a Míra, rozvázali nás, pochválili nás, že jsme to tak dobře zvládli, společně jsme se zasmáli a šli spát.

Den 5

Večerní program představoval Mírovu týmovou hru AŽ-Kvíz. Byla to dokonale sestavená počítačová prezentace. Hrací pole vypadalo podobně jako u AZ-Kvízu, avšak každé políčko představovalo nějaké staré slovo, například rychtář nebo chrlič, a to musel tým vysvětlit. Náš tým umístil krásná 4 políčka!

Po této hře následoval táborák a stezka odvahy, na kterou jsem nešel, poněvadž jsem byl už docela hodně unavený. Ale ostatní říkali, že byla super.

Den 6

Dopoledne jsme měli týmovou hru, sestavení šachovnice. Každý tým měl šachovnici a musel na ni umístit figurky podle jedné schované v lese. Pak následovala druhá část, kdy se každý z týmu se stal šachovou postavou a musel vyřadit někoho z protějšího týmu. Pravidla byla sice velice upravená, ale byla to legrace.

Polední klid byl opět plný her a historek ze života.

Večer byly dvě individuální hry. Během první bylo na určené ploše rozmístěno 40 kartiček s obrázkem, který znázorňoval nějaké přísloví, a účelem bylo zjistit jaké. Druhá hra byl kvíz ze zvířecích zubů. Kdo to vymyslel, fakt nevím.

Den 7

Po snídani jsme hráli budování měst. Týmová aktivita založená na sbírání surovin a stavění budov. Ale bližší vysvětlování je na dlouho…

Svačinu jsme tentokrát měli až po hře. A to protože jsme si ji museli, opět po týmech, připravit sami. Kdo měl nejkrásnější svačinu, nevím, ale myslím, že s našimi stromečky ze sýra a mochomůrkou z rajčete jsme zas tak špatní nebyli.

Večer bylo vyhlášení. Týmově se jako první umístila fialová. V bodování pokojů byl první náš pokoj a v individuálním hodnocení se první umístila Inka, která všem bodově naprosto utekla. Byla zkrátka nejlepší, a proto taky byla Vladanem „pasována“ na lady. Já jsem byl patnáctý. Což je oproti minulému roku, kdy jsem byl poslední, určitě daleko lepší. Každý dostal tričko (tento rok bylo šedé), nějakou karetní hru na přemýšlení, bonbony a lightstick. Tým, který vyhrál, dostal dokonce balení, kde je jich 100, a jako vždy se se všemi rozdělili.

Po vyhlášení byla diskotéka. I když jsem tancovat moc nechtěl, musel jsem, poněvadž Simča mi vzala všechny lightsticky a řekla, že mi je vrátí jen pod podmínkou, že budu tancovat. Tak jsem tancoval. Ale překvapivě jsem si to já, který se snaží takovým akcím zejména vyhýbat, docela užil.

Poslední den byl opravdu skvělý!

Den 8 = den odjezdu

Ráno jsem se dobalil, odnesl věci do altánu a šel na snídani. Potom jsem se šel podívat na promítání filmu, který se točil od prvního INDI. Byl docela zajímavý. Po filmu jsem se ještě bavil s kamarády a potom pro mě přijel odvoz. Se všemi jsem se rozloučil, vyměnil si kontakty a vyrazil domů.

Kdybych tam mohl ještě zůstat, byl bych moc rád. Stejně jako minulé 3 roky jsem si to totiž strašně užil. Mensa tábory zkrátka miluju a vždy se tam budu rád vracet. Děkuju všem vedoucím za tak bezvadný program a všem, že jsou tak super. :)

Související odkazy

Mensa Camp – deník účastníka (srpen 2019)
29.8.2019

Zpět