Kalendář událostí

Dvě tužky, čtverečkovaný papír a dvě chytré hlavičky. To je všechno. Víc není potřeba ke strávení celého času, který máme k dispozici. A že to byly napínavé a strhující chvilky.

Co je kyselina a co zásada? To byly zásadní a možná i „kyselé“ otázky v našem pátečním klubu. Navštívili jsme chemickou laboratoř druhého stupně a nestačili jsme se divit, jak krásně vědecky toto prostředí působí.

Tentokrát byl náš klub zaměřený zeměpisně. Paní učitelka Trnková nás provedla přes nejznámější pařížské památky a povykládala nám, jakou atmosférou na nás toto město dýchne při jeho návštěvě.

Tentohrát jsme pokročili ještě dále. Nejdříve jsme si vyrobili vlastní oxid uhličitý a pak jsme tento plyn důkladně prozkoumali. Jestli hoří, jestli je těžší než vzduch, co udělá s vápennou vodou a hlavně jsme si zkusili, jestli nám jeho výroba naplní balónek, nebo jestli nám uletí.

Někdy je všechno jinak, než si člověk usmyslí. Tentokrát zklamala technika a potřebný soubor v počítači nechtěl poslouchat tak, jak by měl. Nenechali jsme si zkazit náladu zlobicím počítačem a zvolili jsme náhradní program.

Když jsem se dozvěděl, že z organizačních důvodů vypadlo plánované téma do klubu dětí, řekl jsem si, že zkusím „diashow“, neboli popovídat klubákům o mojí cestě na Madeiru.

Tentokrát již technika nestála proti nám, a tak jsme mohli zhlédnout prezentaci a videa, která nám přiblížila tuto zemi.

Představte si, že v Kuřimi, kousek od Brna, se vyrábí nejlepší stroje na světě. Jsou to stroje obráběcí a řízené počítačem. Takzvané „CNCčka“. Díky panu architektu Makovskému, který má na starosti přestavbu a modernizaci výrobních hal a stavbu hal nových, jsme mohli do těchto prostor nahlédnout.

I když jsme nic neprovedli, byli jsme v kasematech na Špilberku. A to vám povídám, po tom, co jsme se dozvěděli, bychom tam nechtěli být zavřeni ani minutu. Palečnice, španělské botky, skřipec a co teprve krysí díra, brrr…

No, a je tu za námi další úspěšný rok našeho „klubíku“. Zakončovali jsme jako obvykle něčím výjimečným, co není úplně běžné. Tentokrát těch nej bylo hned několik.

V pátek 16. září se odehrálo první letošní setkání Klubu dětí a jejich rodičů.

Tak to vypadá, že se nám s klubem podařilo využít jeden z posledních letních dní. V pátek jsme vyrazili do Otevřené zahrady, což je fantasticky klidné místo uprostřed Brna. Samozřejmě klidné jen do okamžiku, kdy se tam objevíme my. V tu chvíli se místo promění v mraveniště zvědavých, nenechavých, pátrajících a kdoví co ještě tropících lidiček.

Velmi pichlavá zkušenost. Při návštěvě botanické zahrady jsme si mohli sáhnout na kaktus, který byl neuvěřitelně pichlavý a neuvěřitelně starý. Jeho věk je odhadován na devadesát let a počet trnů se ani odhadnout nedal.

V pátek 11. 11. 2016 oslavovali Martinové svůj svátek a společně s ostatními klubáky a paní učitelkou Mgr. Evou Strnadovou odjeli na pomyslnou poznávací cestu na Nový Zéland.

Hvězdami pátečního klubu byly dvě agamy a morče Lysinka. Představte si, že jsme jim měřili teplotu, počet úderů srdce za minutu a také hmotnost. Vysvětlovali jsme si na nich rozdíly mezi teplokrevnými a studenokrevnými živočichy.

V úterý  6. prosince 2016 proběhlo na naší škole, v rámci dne otevřených dveří, další herní odpoledne s Mensou ČR.