Odborné články

Formativní hodnocení je termín, který se v českém školství stává čím dál populárnější. Pro řadu učitelů je i přes časté zmínky tento pedagogický přístup nicméně stále neznámou, řada naopak zjišťuje, že svým pojetím práce s chybou a zpětné vazby prvky formativního hodnocení již používají. Přístup formativního hodnocení využívají i vzdělávací programy v projektu Škola 4.0, včetně programů Kreativní řešení problémů pro nadané a talentované.

Environmentální vzdělávání – v době klimatických změn a otázek ohledně zelené ekonomiky a odpovědné spotřeby téma stále aktuálnější. Jak ale environmentální vzdělávání konkrétně uchopit? A jak do něj promítnout trendy digitalizace a automatizace? Jak učit sebe a případně i své žáky a studenty o ekologických tématech inovativním a moderním způsobem? A jak toto téma promítnout do vzdělávání nadaných a talentovaných žáků? Možnou odpověď na tyto otázky nabízí projekt DEEDU (Digital Environmental Education) podpořený programem Erasmus+, který v České republice realizuje nezisková organizace EDUcentrum.

Digitální technologie a environmentální výchova – dvě zdánlivě nesouvisející oblasti. Právě jejich propojením se zabývá projekt DEEDU (Digital Environmental Education), který v České republice realizuje nezisková mezinárodní organizace EDUcentrum. Hlavním cílem projektu je seznámit žáky základních a středních škol s některými ze současných environmentálních problémů zajímavým a neobvyklým způsobem využívajícím moderní technologie a poskytnout praktické vzdělávací nástroje podporující aktivní přístup ke svému okolí.

Projekt „Neuroandragogika proti exkluzi“, který realizovala nezisková organizace EDUcentrum společně s dalšími pěti partnery z Polska, Rakouska, Velké Británie a Řecka, přinesl řadu praktických materiálů přímo využitelných ve vzdělávání dospělých. Projekt byl podpořen Evropskou komisí v rámci programu Erasmus+ a po dvou letech realizace se blíží ke svému konci. Výstupy projektu najdete ve čtyřech jazycích včetně češtiny zde.

Dovolat používání mobilů ve škole, nastavovat s žáky jasná pravidla, nebo mobily preventivně zakázat úplně? A co používání digitálních technologií mimo školní prostředí? Je potřeba cíleně hlídat a omezovat čas, který děti stráví online? Najít odpovědi na tyto otázky se může zdát jako boj s větrnými mlýny. Jedno je ale jisté, digitální technologie se staly součástí našich životů a pro žáky jsou většinou už samozřejmostí.

Jak má vypadat současná škola a co by se žáci měli učit, aby úspěšně obstáli v dalším životě? To je téma, které se často diskutuje napříč společností. Setkáváme se s řadou názorů, inovativních přístupů a výukových metod, průběžně je aktualizován rámcový obsah vzdělávání a mění se učební materiály. Univerzální a spolehlivý recept ale zatím neexistuje, takže nezbývá, než dále hledat a zkoušet. Jednou z možností, jak přiblížit vzdělávání žáků reálnému životu, je i projekt Škola 4.0, který propojuje vzdělávací agenturu Channel Crossings jakožto zástupce neformálního vzdělávání, a 4 školy – ZŠ Radotín, ZŠ nám. Curieových, ZŠ Třebotov a Gymnázium Oty Pavla v Radotíně. V rámci projektu vzniká 18 vzdělávacích programů na různá aktuální témata. Dva z programů se cíleně zaměřují na nadané a talentované žáky ve smyslu společného vzdělávání.

Otázka inkluze ve vzdělávání hýbe jak odbornou, tak laickou veřejností. Velký zájem o toto téma ukázala i konference s názvem Děti z odlišného kulturního prostředí v předškolním vzdělávání, která proběhla 17. října pod záštitou neziskové organizace EDUcentrum v rámci projektu inEDU (Inovativní přístupy k inkluzi dětí s původem v jiném kulturním prostředí v předškolním vzdělávání). Cílem konference bylo poskytnout pohled na téma inkluze v předškolním vzdělávání z různých perspektiv, nabídnout ucelené informace o možnostech čerpání dotací a služeb pro mateřské školy a předškolní zařízení, sdílet praktické tipy pro práci s dětmi s odlišným mateřským jazykem a zprostředkovat přehled užitečných zdrojů na dané téma.

Andragogika je relativně mladá disciplína. Vzdělávání dospělých bylo po dlouhou dobu na okraji zájmu teoretiků i praktiků v pedagogice; první metodický výzkum týkající se tohoto tématu začal až v 19. století. Také nejnovější trendy a strategie ve vzdělávání pronikají většinou nejprve do pedagogické teorie a praxe zaměřené na práci s dětmi a mládeží a až poté do oblasti andragogiky. A tak i když neuropedagogika, disciplína stavějící proces výuky a učení se na poznatcích o fungování lidského mozku a neurovědy obecně, se dynamicky rozvíjí po více než 10 let, aplikace neurobiologických poznatků do oblasti vzdělávání dospělých neboli neuroandragogika, je poměrně novou a relativně neprozkoumanou oblastí výzkumu.

Na tuto otázku hledá odpovědi mezinárodní projekt inEDU (neboli inclusive education) podpořený programem Erasmus+, který se zaměřuje na inovativní přístupy k inkluzi dětí s původem v jiném kulturním prostředí. Projekt je založený na vzájemné spolupráci mezi odborníky a učiteli z několika evropských zemí a míří jednak na učitele v mateřských školách, děti a jejich a rodiče, tak na odborníky v oblasti předškolního vzdělávání, legislativní systém a lokální, státní a evropskou úroveň celkově.

Projekt INEDU, podpořený programem Erasmus+, se zabývá inovativními přístupy k inkluzi dětí s původem v jiném kulturním prostředí v mateřských školách. Jedním ze záměru tohoto projektu je prostřednictvím čtyř workshopů učitelům a studentům oboru Učitelství pro mateřské školy (Pedf UK) zprostředkovat nové informace, které by jim mohly pomoci v jejich práci s dětmi a rodiči s odlišným kulturním původem. Naší snahou je jak hledání nových možností efektivní práce, tak i sdílení v praxi ověřených činností a metod. Během projektu se učitelé seznámili a také v mnoha případech si prakticky vyzkoušeli činnosti, které se dají využívat při jejich výuce.

Pracuji jako učitelka v menší dvoutřídní vesnické školce nedaleko Kladna. V září 2016 do naší školky nastoupily dvě děti z ciziny s odlišným mateřským jazykem. To pro mě přineslo velkou výzvu, jak těmto dětem pomoci s adaptací do našeho prostředí. Přihlásila jsem se na školení: Logopedický asistent, hledala na internetu, půjčovala si odbornou literaturu v knihovně a mezitím jsem aplikovala v praxi získané informace. Poté jsem prostřednictvím jednoho z rodičů objevila možnost využít výměnný program pro učitele v Integrated Primary School Windmill v Dungannonu v Severním Irsku, kde se většina škol stále dělí na protestanské a katolické (v integrovaném vzdělávání jsou zastoupeny obě skupiny). Cesta se uskutečnila v rámci projektu inEDU (Inclusive education model for children with migration background in pre-primary education), který realizuje nezisková organizace EDUcentrum společně s partnery z dalších 9 evropských zemí v rámci programu ERASMUS+. Nemohla jsem tuto nabídku odmítnout. I když jsem se obávala, že moje angličtina není na takové úrovni, abych byla schopna vést plynulý rozhovor. Nakonec ve mně ale přece jen převážila zvědavost vidět inkluzi v praxi.

Jak učitelé mateřských a základních škol rozvíjejí dovednosti a nadání dětí? Co školám chybí, aby byly schopny vytvářet otevřené a inkluzivní prostředí? A jak hodnotí spolupráci se školami samotní rodiče?

Na tyto a řadu dalších otázek jsme se zeptali učitelů a ředitelů českých mateřských a základních škol a zároveň jsme zpětnou vazbu získali také od rodičů. Celkový počet respondentů činil 333 osob. Zastoupeny byly školy z 9 krajů. Totožné šetření prováděli také partneři mezinárodního projektu „Strategie pro rozvoj nadání a talentu dětí“, v rámci kterého byl průzkum v ČR, Německu, Itálii a Turecku realizován.

Mimořádné nadání může být nejen výhodou, ale i hendikepem. A to především pro děti, které se „nadprůměrně“ odlišují od ostatních žáků ve třídě nejen svými rozumovými schopnostmi, ale i dalšími specifiky spojenými se sociálně psychologickými aspekty jejich osobnosti. Pro učitele je práce s nadanými dětmi v běžné třídě komplikována řadou faktorů. Od vysokého počtu žáků ve třídě až po často chybějící znalosti o metodách a strategiích pro rozvoj mimořádně nadaných žáků. Ani současné snahy o inkluzivní vzdělávání nepřináší komplexní vhled do této problematiky. A s velkou pravděpodobností to ani možné není. Pokud respektujeme individualitu a unikátnost každého žáka, univerzální řešení nenajdeme.

Inspiraci, jak rozvíjet mimořádně nadané děti v běžné škole, nám však může nabídnout několik málo českých škol již dnes. K nim patří i pražská Základní škola Curie.

Jaké možnosti péče a podpory pro nadané děti nabízí školské systémy v ČR, Německu, Itálii a Turecku?

Na tuto otázku jsme hledali odpověď společně s partnery mezinárodního projektu STRATEACH (Strategie pro učitele nadaných a talentovaných dětí) podpořeného z programu ERASMUS+, který cílí na podporu učitelů v běžných školách tak, aby získali dovednosti a kompetence potřebné pro práci v třídách s diverzifikovanou úrovní schopností a dovedností žáků.

Na začátku listopadu se v Praze uskuteční třídenní setkání partnerů mezinárodního projektu STRATEACH (Strategie pro učitele nadaných a talentovaných dětí) podpořeného z programu ERASMUS+, jehož partnerem je nezisková organizace EDUcentrum. Kromě pracovního programu budou mít partnerské organizace z Turecka, Německa a Itálie možnost seznámit se s unikátním programem rozvoje nadaných dětí na ZŠ Curie na Praze 1.