Jak jsme vybírali tu nejlepší školu
Možná také máte doma dítě, které v roce a půl mluvilo ve větách, četlo od čtyř a je spokojené mezi dospělými, protože ti často mluví o něčem zajímavém, dá se jim vyprávět o vlastních vynálezech, klást otázky o nekonečnu a fotonech… A možná stojíte před otázkou, jestli má jít do specializované školky, a následně jestli přejít ze základky na víceleté gymnázium, případně na které. Třeba vám pomůže náš příběh se šťastným koncem. Tedy vlastně začátkem.
Když byly našemu staršímu synovi necelé tři, dumali jsme, jakou super školku mu najdeme, abychom ho rozvíjeli. Kamarádky mě uklidnily, že stačí, aby byl ve školce spokojený a nemusel zbytečně cestovat, zbytek že doladíme doma sami. A měly vlastně pravdu. Ve školce jsme byli vděční, když syn nebyl za otloukánka (děti fakt rychle poznají, kde má kdo slabinu) a měl své paní učitelky rád. Podařilo se to po jednom přesunu z třídy do třídy. A doma jsme si četli a počítali a dumali nad světem.
A pak jsme přemýšleli, jakou základní školu vybrat, aby syna hned na startu neznechutila, ale i tehdy mi kamarádky na svých bystrých dětech ukazovaly, jak je fajn mít školu v místě bydliště kvůli kamarádům a všeobecnému pohodlí, že hlavou budeme „napřed“ asi stejně pořád a zase to doladíme doma sami. Sil nazbyt nemajíc nelámali jsme nic přes koleno a vzali jsme tedy docházku na ZŠ u nás před domem jako „socializační projekt“ – naučit se, že jsou kolem nás různí lidé a je potřeba s nimi bez násilí vyjít, i když jsou zlí a agresivní a všelijací. To nebylo příjemné, ale považuji tu zkušenost za důležitou. Stejně jako to, že syn mohl ze školy jít s kamarády ven nebo k nim na návštěvu a pak sám přijít domů. Od třetí třídy to vylepšila skvělá třídní učitelka a možnost IVP, ale i tak před námi stála jako spásný maják na pobřeží možnost přejít z páté třídy na víceleté gymnázium, protože tempo učení bylo prostě pomalé.
Dostat se na gymnázium ale nebylo bez práce. Celý podzim jsme ve volných chvílích řešili cvičné úlohy, učili jsme se zpracovávat texty, porozumět rychle všemu důležitému v zadání. Ta rychlost byla kamenem úrazu, protože děti s nestandardním myšlením někdy nezvládají standardní časový limit. Trochu na mě z toho padala tíseň, že by se snad přijímačky nepovedly a syn zůstal na ZŠ další roky. Svět by se asi nezbořil, ale přišlo by mi to fakt škoda vzhledem k jeho potenciálu a chuti zkoumat toho víc a hlouběji. Včas (ještě na podzim) jsme si tedy objednali návštěvu v pedagogické poradně, kde v lednu (uf!) sepsali posudek a doporučili možnost prodloužení času u přijímacích zkoušek. A my dál zkoušeli testy nanečisto a trénovali.
Syn podal nakonec přihlášku na jednu školu vzdálenou asi 10 minut autobusem a na druhou, kam cesta MHD trvá hodinu, když vše navazuje. V té první se tvářili trochu odměřeně, když zahlédli doporučení z PPP, ale s delším časem na testy nakonec souhlasili. Bylo však jasné, že tady se moc individuálního nebo vstřícného přístupu speciální dítě nedočká ani v budoucnu. Syn to vnímal asi taky, a tak nás ani nepřekvapilo, když se po přijímačkách rozhodl pro školu druhou. Je ranní ptáče, tak mu (zatím) nevadí ani to dlouhé dojíždění. Z celé školní atmosféry i ze spolužáků je nadšený a my s ním, protože nás škola neustále překvapuje nadstandardními projekty nebo nabídkami, jak dětem zpříjemnit a ozvláštnit vzdělávání. Jsem šťastná, že konečně chodí do školy, která mu opravdu vyhovuje. Nelituji (moc) toho, že jsme mu na startu nedopřáli speciální školy, protože teď nemá zkreslené představy o tom, jací mohou lidé/spolužáci/učitelé být. Dobře to ví a je už dost velký na to, aby si nové školy vážil. My jako rodiče si toho vážíme taky a tímto moc děkuji všem z Mensa gymnázia za to, co a jak pro naše děti dělají. Je to radost a jistě nejen pro našeho syna začátek skvělého období!
Související odkazy
- Mensa gymnázium, o.p.s. (úvodní strana prezentace)
30.11.2017