Otevřenými dveřmi do budoucna

Filip Cimburek, v době psaní 11 let, v době vydání 12 let :-)

V únoru jsem vešel do několika zajímavých dveří. Začal jsem 6. února na Dni otevřených dveří na Mensa gymnáziu v Praze. Co mě zaujalo: Nikdo z lidí, které jsme tam zahlédli, vůbec nevypadal nespokojeně nebo že by tam chodil z donucení.

Provázela nás studentka, která chodí do kvinty, je tam tedy už pět let, a vypadala dokonce šťastně. Líbilo se mi, jak mile komunikují učitelé s žáky, ve třídách panuje pohoda, ale přitom se maká. Na každém rohu (i na každé stěně) mají obrázky, na kterých je vidět tvořivost a fantazie žáků. Není jeden jako druhý, každý je originál. Na chodbách jsem viděl fyzikální a chemické pokusy, které dělali studenti. Zaujalo mě například banánové piano, barevné plameny nebo pěnová sopka. Měl jsem možnost navštívit i vyučování, a viděl jsem tedy: přírodopis, angličtinu, fyziku a Matematiku (tam má asi být malé M, ne? Na češtině jsem nebyl , ale matematika je pro mě nejzajímavější, tak si to velké písmeno zaslouží). Na konec jsem dělal IQ testy a přijali mě do Mensy. Když jsem si školu prohlédl, můžu říct, že bych na ni rád chodil. 

Za dva dny jsem byl na Dni otevřených dveří ve FBMI (Fakulta biomedicínského inženýrství pod ČVUT) na Kladně. Dostal jsem speciální index, což je něco jako žákovská, a do něj se sbírala razítka na jednotlivých stanovištích – studijních místech. Když jsme byli u studentů fyzioterapie, dostal jsem nápad, jak by se dala sestrojit robotická hůl pro nevidomé. Bylo by to ve smyslu kontrolování, jak daleko je nějaká překážka, a podle toho by hůl pípala nebo vibrovala. V místnosti s robotikou jsem se potkal s bývalým panem profesorem na kroužek robotiky a tam jsem si zkusil naprogramovat bionickou ruku. K řešení robotické hole jsme se zatím nedostali. Nejbližší mi kromě robotiky byla hasičská témata v oboru plánování a řízení krizových situací, protože chodím šestým rokem do sboru dobrovolných hasičů. Na tomto oboru prý studuje velké procento právě dobrovolných hasičů. Všechno nebylo v jedné budově, přejížděli jsme autobusem. Zmíněný Index prenatálního studenta jsem dostal hned na začátku, takže mi cestou mamka vysvětlila, co znamená prenatální, abych věděl, do čeho jdu. Dobře to dopadlo, dostal jsem na závěr potvrzení: PROŠEL dveřmi FBMI. Třeba se tam někdy i zastavím na delší dobu, třeba na pár let studia. 

Profesoři mě lákali ke studiu rovnou (znají mě z různých akcí jako Vědecký tábor nebo Festival vědy) a ptali se, kdy už k nim nastoupím . Zvali mě i na přednášku, tak jsem řekl, že přijdu, že už s ní počítáme. Přednáška byla o pět dní později a jmenovala se Budoucnost geneticky vylepšeného lidstva a pořádalo ji Science Café Kladno. Bylo to o tom, že v Číně se narodily první děti s uměle upravenou dědičnou informací, a o tom, jak to lidem může pomoct a jak škodit. Mluvil profesor Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby. Řekl nám velkou spoustu informací, některé byly hodně odborné, ale část z toho jsem zázračně vstřebal. Stejně jako minule, v listopadu, při přednášce „Zvládneme vrátit lidem zrak?“. Je ještě hodně věcí, na které je potřeba přijít. A budu se snažit, abych se na tom podílel.

Související odkazy

15.3.2019

Otevřenými dveřmi do budoucna (Filip Cimburek)
6.2.2019


Zpět