Mensa Česko: pro nadané děti

Projektové učení na téma Den evropských jazyků

Hana Plachá

Projektové učení jako součást prvků programu mateřské školy a na základě obohacení vzdělávací nabídky navštívily děti základní školu a mateřská škola uspořádala akci, na kterou naoplátku pozvala děti ze základní školy.

„SPOLEČNĚ ZA DNEM EVROPSKÝCH JAZYKŮ“

Tématem se na pár dní v naší mateřské škole stalo putování za světem……Možná za jiným světem, nebo tím, co je kolem nás. Prostě jsme se nechali inspirovat svátkem – „Dnem evropských jazyků“.

A proč společně? No protože třeba „ve dvou se to lépe táhne“. A nám se nechtělo cestovat samotným, proto jsme si přibalili na cestu také děti ze školy a rozvinuli původně jejich myšlenku.

Ale zpátky na začátek….

Dětem v mateřské škole byla pedagogy na míru tvořena vzdělávací nabídka na období dvoutýdenního tematického celku s cílem podpořit znalosti a dovednosti spojené se sebedůvěrou, uvědomění si vlastního prostoru a potřeb a také s propojením získávání znalostí o jiných zemích světa.

Na základě prvků programu Začít spolu děti volily činnosti nabízené v jednotlivých centrech aktivit a prostřednictvím motivace tak nahlédly do evropských zemí trochu jinak. Všechna jednotlivá centra aktivit nabízela lákavou činnost vztahující se vždy k nějaké cizí zemi, kterou ten den dýchala celá školka. Spousta voňavých produktů z domácnosti, velkolepé stavby z kostek, nápisy složené z písmen, hry, puzzle, zajímavé knihy, příběhy, výtvory z ateliéru zdobící prostor třídy a šatny…….to byl jen začátek. Děti bylo třeba naladit, vpravit do tématu a nadchnout.

Celým tématem děti provázela písnička „Hádej, kam teď letíme?“, kterou nakonec měly příležitost spojit s pohybem a ukázat rodičům, prarodičům a obyvatelům vesnice na vystoupení v kulturním domě na velké akci pro místní seniory.

Napadá mě Werichovské pojetí „Ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc!“

A takhle nějak to i bylo……děti ze školy uspořádaly setkání s rodilými mluvčími v prostorách ZŠ ze Slovenska a Řecka a pozvaly nás. Společně jsme si poslechli pohádky ve slovenštině, zazpívali při doprovodu akordeonu slovenské písničky, a zatančili řecké tance. Na hosty si děti připravily všetečné otázky a na všechny dostaly smysluplné odpovědi.

Další den pozvala mateřská škola na oplátku školáky do kulturního domu, kde již čekal italský malíř Giuseppe a jeho německá kamarádka Paulina. V úvodu 58 dětí podle instrukcí podávaných v italštině vytvořilo společný výtvarný projekt realizovaný pomocí nanášení barev zubními kartáčky, kreditními kartami a hřebínky. Rozpačité reakce dětí uvolnil kontakt s netradiční technikou a najednou se propojily obě skupiny nenásilnou formou a mohlo se začít tvořit. Každé dítě si na krku neslo kartičku se svým jménem obsahující tři státní vlajky (Německo, Itálie a Českou republiku) a 4 prázdná kolečka….

Co s tím? Pochopily děti velmi rychle. Rozhlédly se kolem a v propojení velký školák a malé dítě se vrhly do připravených aktivit. Děti dostávaly neustále odpovědi v italštině, němčině nebo angličtině. Zkoušely se dívat jeden na druhého, poradit si pokud již pochopily, co a jak mají dělat, provázely děti ze školky situacemi, kde bylo třeba použít písmenka, větší zručnost či pouze podporu. Každá země nabízela 4 možné úkoly a za ně potom obdržely děti razítko. Ať již se jednalo o činnosti méně či více atraktivní, bylo krásné sledovat děti, že nikomu nešlo prioritně o to, získat všechna razítka. Užívaly si to!!!! Smály se!!! Potkávaly se a vyprávěly si….. Krájely rajčata a olivy, strouhaly sýr a vyráběly pizzu, skládaly písmenka na italskou botu, přebíraly těstoviny, skládaly puzzle, vlajku z vršků od pet láhví, pekly bavorské vdolečky, dělaly jablíčkový kompot, kašírovaly zeměkouli z německých novin a stále ……se musely nějak chtít domluvit.

Zatančili jsme si německou dětskou písničku a mezitím stačil uschnout asi 15- ti metrový výtvor. Přišel čas, kdy se každý z aktérů mohl na chvíli zamyslet, projít se kolem a najít si místečko, které jej jakkoliv oslovilo a to se stalo prostorem pro umístění různě velikého rámečku s podpisem. Tyto obrázky tvoří společnou galerii připomínající nám všem prožité okamžiky pod režií Dne evropských jazyků.

Všechny děti, ale i dospělí, kteří na tento den přišli, měli na sobě barvy české státní vlajky, která se nakonec stala symbolem toho, že my všichni jsme občané České republiky a společně všichni tuto vlajku vytvořili „živou“. Koláčky a pizzu nám paní kuchařky upekly, jablíčkový kompot ve velkém hrnci uvařily.

Celá tato akce měla za cíl umožnit dětem učit se pomocí zážitkové pedagogiky za využití prvků tolik dětem přirozené formy hrou. Dojmy, prožitky, skutky, vůně, vjemy, vše co viděly, slyšely a mohly si osahat je tím, co jim umožní komplexní rozvoj a vydrží mnohem déle, než pouze sdělená informace. Naše děti si tak do svých pomyslných batůžků na další cestování přibalily odvahu, sounáležitost, spolupráci a zvědavost.

Proto velké poděkování všem nadšeným aktérům…..a příznivcům prožitku!!!