Čeho jsem se nejvíce bál aneb Jak mě přijali na Mensa gymnázium
Bádám ve svých myšlenkách a srovnávám si své zážitky, abych se mohl podělit o největší prožitý strach. Toto téma je dost nebezpečné, protože se dá velice dobře zneužít, a to bych opravdu nerad. Ukázat navenek slabost nebo strach z někoho či něčeho je na pováženou. Budu se snažit být sice otevřený, ale zároveň opatrný.
Uvědomil jsem si, že největší strach jsem měl, když jsme podali přihlášku na Mensa gymnázium a já nedočkavě čekal na výsledek přijetí. Strašně moc jsem si přál dostat se na tuto školu a vymanit se tak ze spárů Jiřáku a bývalých spolužáků. Bylo pro mě naprosto nepředstavitelné, že bych tam musel i nadále zůstat. Když jsem prvně navštívil Mensa gymnázium, tak jsem si připadal jako v ráji. Najednou jsem zjistil, že škola je vlastně strašně fajn, pokud je žák obklopen stejně smýšlejícími osobami, které jsou ochotny tě vyslechnout, reagují na cizí pocity a jsou schopny se zapojit do debat a navzájem se respektovat. Pamatuji se, že jsem se strašně těšil a bál zároveň. Strašně mě udivovalo, jak byli všichni vstřícní, ať už to byli žáci nebo učitelé. Z mé základní školy jsem to neznal nebo to, že by se starší žák zajímal o mladšího, a natož se s ním pozdravil. Pokud jsem se chtěl na základce na něco zeptat učitele a podrobněji se věnovat učení, tak ve většině případů neměl čas a odpověď byla v nedohlednu. Příchodem na Mensa gymnázium se rázem změnil můj pohled na školu. Dny od podání přihlášky utíkaly strašně pomalu, než nastal den, kdy jsem měl jít na pohovor. Po pohovoru jsem každý den běžel do schránky, abych se podíval, jestli tam není dopis s výsledkem. Ten pocit napětí a strachu, co kdyby to nedopadlo dobře, byl strašně stresující. Věděl jsem, že už žádná jiná škola mě neosloví tak jako Mensa gymnázium. Jsem strašně rád a šťastný, že jsem dostal šanci stát se studentem a součástí tohoto úžasného seskupení chytré menšiny.
Související odkazy
- Mensa gymnázium, o.p.s. (úvodní strana prezentace)
10.4.2013