Nadání jako možný zdroj problémů

Ranko Rajović (přeložila Jitka Nováková)

Asi 20 procent velmi nadaných dětí (IQ vyšší než 160) má emoční a sociální problémy, zatímco v celé populaci se tyto potíže projeví u méně než 10 %. Nadané děti se specifickým talentem s IQ od 125 do 145 mají méně problémů s adaptací na okolní prostředí.

náhled knihy od Ranka Rajoviće (v chorvatštině)Výtah z knihy od mensana Ranko Rajovice, A Child's IQ – A Parents Concern, vydání NTC, Novi Sad, 2009, str. 10–12 (v češtině vyšlo v roce 2014 pod názvem NTC systém učení: IQ dítěte - výzva pro rodiče)

Nadané děti se učí rychleji, mají odlišné metody ve srovnání s vrstevníky, jsou kreativní a cílevědomé a často je jim zatěžko přizpůsobit se sociálním konvencím. Tyto děti velmi často nejsou oblíbené u spolužáků, kteří jim nerozumějí kvůli jejich abstraktnímu myšlení a neobvyklým zájmům. Nadané děti začínají brzy pochybovat o autoritách a jasněji rozlišují nedostatky svých rodičů nebo nedůslednost učitelů. Někdy učitelé nerozumějí nadaným dětem, které v jejich očích často vyžadují zvláštní pozornost nebo je příliš těžké s nimi denně pracovat.

Různé výzkumy dětí s vysokými schopnostmi dokázaly, že čím vyšší jsou schopnosti, tím více jsou zřejmé zvláštnosti, které činí tyto děti citlivými k nevhodným výchovným systémům. Poslední studie naznačují, že frustrace způsobené nenaplněnými sociálními a výchovnými potřebami činí tyto děti náchylnějšími k asociálnímu a deviantnímu chování v dospělosti. Právě tento poslední jev je dalším důvodem k zajištění programu, který se zabývá speciálními potřebami nadaného dítěte.

Rozpoznání nadaných dětí

Jediná cesta, jak zabránit možným problémům ve vývoji nadaných dětí, je individuální přístup a včasné zjištění jejich schopností. Je to dost složitý úkol a nikde na světě neexistuje jednotná strategie, ve většině zemí neexistuje dokonce vůbec žádná strategie. Ačkoli v celé populaci se vyskytují asi dvě procenta vysoce inteligentních jedinců (IQ 148 – Cattellova stupnice), ne všichni mají vnější charakteristiky nadaných jedinců, a proto jsou považováni za potenciálně nadané. Počet těch, kteří základní potenciál rozvinou, záleží na rodině, škole a péči společnosti a pohybuje se od 0,1 do 1 procenta populace. Když vezmeme v úvahu malý podíl nadaných dětí v celé populaci, je zřejmé, že odhalit je a pracovat s nimi je náročný úkol.

Výchova učitelů vyškolených k poznání nadání u dětí a jejich vedení správným směrem má zásadní význam. Přesto neexistuje ve většině zemí strategický přístup k tomuto tématu a to se odráží ve výchovném „přehlížení“ nadaných dětí od samého počátku základního vzdělávání. V některých zemích je tendence vyvažovat třídy, což má v zásadě tento následek: představíme-li si zhruba 100 nových žáků, budou mezi nimi dvě nadané děti, které budou ve dvou různých třídách. V jiných zemích však dávají přednost umístění nadaných dětí k sobě, aby se jejich potenciál rozvíjel rychleji. Navíc mohou zvýšit celkový výkon dalších dětí ve svých třídách. Srovnáme-li to se světem sportu, je zřejmé, že druhé řešení je mnohem lepší: například dítě nadané na fotbal se nebude dobře rozvíjet, když si hraje samo nebo s mírně nadanými dětmi. Je daleko lepší, když hraje s dalším talentovaným dítětem nebo se stane součástí týmu s více talentovanými dětmi.

Z originálu Giftedness a possible source of problems by Ranko Rajovic; Mensa International Journal, April 2012, číslo 558, přeložila Jitka Nováková

Související odkazy

14.9.2012


Zpět